V hlavní roli Kamila Magálová.
Novou komedii Marie Poledňákové lze odstřelit snadno. Už proto, že se do ní dobře strefuje: má bytelnou „širokorozchodnou“ tvář, je zalidněna mnoha postavami a figurkami – to aby se dostalo na všechny věkové i málem sociální vrstvy diváků (ať si užije „celá rodina“, mysleli si možná tvůrci). Do autorky se dá švihat i jejími vlastními zbraněmi: v její filmografii je totiž i titul S tebou mě baví svět, zvolený diváky za „nejlepší českou veselohru století“, či půvabné televizní kratochvíle Jak vytrhnout velrybě stoličku a dostat tatínka do polepšovny. S nimi je pohodlně možné srovnávat cokoli jen o poznání méně pohodového, vtipného i příjemného – jistěže v neprospěch nového díla. A na druhé straně, paní režisérka má na kontě třeba i nedávný zbytečný návrat k již provařenému tématu „jak“ (Jak se krotí krokodýli). Toto vše přičtěme k nevýhodným startovním podmínkám nové komedie.
Ale zkusme to vzít i z jiného konce. Třeba nahlédnutím do výčtu českých komedií poslední doby, které nahromadily pozoruhodnou dávku bezradnosti, křečovité snahy o srandu k popukání za každou cenu, lepkavého nevkusu, křeče, návratů po letech k osvědčeným (a komerčně úspěšným) titulům s jasným úmyslem co nejvíc vytěžit z dávných a většinou cizích zásluh. Podle mne film Líbáš jako Bůh v této společnosti obstojí docela slušně. Netváří se, že přináší bůhvíjak náročný zážitek, v jeho sekvencích a dialozích by se patrně nenašlo silné poselství či výzva. Je to prostě film středního proudu.
Plyne tak nějak „středně“ – i když samozřejmě v nepokrytě komediální nadsázce, takže nelze vše brát vážně – jako běžný život sám. Rozvedená paní profesorka francouzštiny Helena je na svůj věk pořád šarmantní, jen si to v rušném tempu poklusů mezi pracovištěm, domovem a péčí o vnuky nestíhá uvědomit. Až v dramatickém životním okamžiku – v sanitce, odvážející snachu do porodnice – narazí na muže, který stojí za to. Její vrstevník, lékař záchranné služby František, je ovšem ženatý, a tato skutečnost okořeněná navíc faktem, že Helena stále bydlí s rozvedeným manželem, je zdrojem komediálních situací, trapasů, na poslední chvíli zkrachovaných schůzek, osudových omylů. Je zaděláno na povedenou taškařici. Početná rodina život paní profesorky naplňuje i komplikuje, partnerka doktora Františka je příliš energická, než aby to tak nechala, Helenin manžel se chová s láskyplnou ironií, což jí nový vztah taky moc neusnadňuje, mladí řeší své vlastní nevěry, atd., atd.
Režisérka, která je zároveň i autorkou scénáře, roztáhla příběh do šíře i délky poněkud nadměrné – asi musela, aby se jí tam všichni protagonisté dobře vešli; jednotlivé motivy (i postavy) se tu přesto chvílemi vzájemně přetlačují, místy zas opakují. Zalíbí-li se vám na počátku jeden či dva povedené gagy, zaručeně se s nimi ještě v průběhu filmu setkáte – a to zpravidla v méně zdařilé podobě; autorka se už při psaní scénáře zřejmě zhlédla v současných komunikačních fenoménech, takže mobily stále zvoní, éterem lítají esemesky, i ty chybně zaslané nebo přečtené někým jiným, než komu byly určeny a hrdinové si pořád e-mailují; ani dvouhodinová délka není nic moc – svižnosti určitě nepřidá; Když je třeba zápletku rozpohybovat či aspoň ozvláštnit, zaskočí malí vnukové, o něž se musí Helena postarat vždycky v nevhodné chvíli, nečekaná návštěva či nemotorný manžel marně zápasící s vánočním stromkem. Poněkud sporný je i hned několikerý happyend (nešťastná ovdovělá sestra je na cestě k nadějnému partnerovi, mladí příliš snadno dojdou k usmíření, nad řešením problémů hlavních hrdinů se vyklene trochu barvotisková duha).
A přes to všechno divák patrně stráví v kině docela příjemný a pohodový čas. Autorka totiž vyhmátla vděčné téma, důležité napříč generačním spektrem. Nedramatizuje je ani nezesměšňuje, dokáže udržet glanc. Nelze jí upřít svižný nástup, který vydrží nejméně celou první polovinu, vesele vstřícný přístup k lidským kiksům – zvláště tehdy, když nic „neřeší“, dobře odpozorované situace, nejeden vtipný dialog. Poledňáková film také dobře obsadila; známé herecké tváře, od nichž se dají očekávat kvalitní výkony, spolehlivě přitáhnou diváky. A ti neodejdou zklamáni. Slušná trefa se režisérce podařila v případě Kamily Magálové v hlavní roli Heleny, na Slovensku vážené a populární herečky, u nás bohužel trochu pozapomenuté (kdeže jsou slovenské televizní pondělky s vynikajícími inscenacemi!). Potěší Oldřich Kaiser, Jiří Bartoška (kterému ironická rovina role zvlášť sluší), Eva Holubová, Martha Issová, Nela Boudová a další. Třešničky na dortu tu jsou dokonce dvě: okouzlující Jaroslava Adamová a Arnošt Lustig v roli jejího partnera,. Tomu stačí, že je přítomen, vlastně ani nemusí nic moc hrát…
Měla-li bych udělit tomuto filmu procenta, viděla bych to tak na šedesátku ze sta.