Filmové novinky

Animovaný / Rodinný / Dobrodružný / Western
Režie: Gore Verbinski
Hudba: Hans Zimmer
Hrají: Johnny Depp
Příběh chameleóna v košili, který si žil v relativním klidu, ve svém teráriu, až do nehody, která z něj udělala psance pouště. Jak se tento hrdina probíjí nelítostným územím, to je hlavním tématem tohoto, skoro „roadmovie“. Vtipný, animovaný, rodinný film, který neurazí, ba naopak potěší a pobaví! Veselé dialogy, v originále s hlasem Jonnyho Deepa.
trailer

Už po té, co byly vypuštěny první trailery bylo jasné, že 10 000 př. n. l. bude patřit k těm filmům, u kterých budou zarytí historici omdlévat hrůzou, ale divák, který chce, aby byl uspokojen jeho smysl zvaný zrak bude spokojen. Musím se přiznat, že jsem byl trošku překvapen, že Roland Emmerich, režisér Dne nezávislosti nebo Dne poté, se pustil do historické podívané, která dohromady smíchá lovce mamutů, šavlozubé tygry i egyptské pyramidy, ale nakonec proč ne, vizuálně se z toho dá vytěžit hodně.

Opravdu vás ještě jednou upozorňuji na to, že pokud jste tím typem člověka, který od filmu vyžaduje to, aby co nejvíce odpovídal skutečnosti, tohle není podívaná pro vás. Emmerich se nesnaží věrně nastínit odraz minulosti, ale prostě jen bere z dějin to, co se mu líbí, aniž by si nějak lámal hlavu, jestli je to reálné a dělá z toho dynamický dobrodružný zážitek.

I když by mohl být o něco dynamičtější. Nebudu vám lhát, od tohoto režiséra jsem čekal trošku monumentálnější pojetí. Závěrečná část sice připomene, s kým máme tu čest, ale předtím se zrovna akčních orgií nedočkáme. Valnou část času sledujeme výpravu pár mužů, kteří hodlají zachránit své bratry a sestry za zajetí. Čas od času dojde k nějaké svižnější vložce (jako je boj s přerostlými, jak „vtipně“ poznamenal jeden z diváků v kině, „slepicemi“ nebo seznámení se šavlozubým tygrem), ale popravdě v prvních pár desítkách minut se spíše mluví a cestuje, než aby se dělo něco, co by vám vyrazilo dech.

Hlavním iniciátorem dobrodružství je sympatický mladý lovec D´Leh (Steven Strait), který žije relativně spokojeně se svým kmenem, ale jednoho dne přijde do jeho vesnice dívka s modrýma očima Evolet (dospělou jí ztvárnila Camilla Belle) a od té chvíli se vše změní. Stará matka zvěstuje příchod čtyřnohých démonů (koňů) a opravdu se tak stane. A muži, kteří je osedlali, unesou plno vesničanů a samozřejmě i Evolet. D´Leh se vydává s pár dalšími, aby je osvobodil…

Aby toto dobrodružství působilo vzletněji, je provázeno proroctvím, které mluví o modrooké dívce, posledním lovu a dalších legendách, aby vše nebylo tak přímočaré. Filmu to svým způsobem propůjčuje určitý nádech mystična, ale není nějak intenzivní, takže nečekejte žádná mocná kouzla a sesílání blesků z nebe, maximálně se dočkáte pár menších zázraků jako oživení mrtvých.

Trošku úsměvně působí, že všichni zúčastnění muži mají sice hlavy „ozdobené“ zacuchanými dredy a jejich tváře zdobí drsné strnisko, ale jejich hrudníky jsou dokonale vyholené, takže se zdá, že žiletka byla vynalezena mnohem dříve, než jsme si původně mysleli. Obsazení je ale sympatické. Alespoň co se týče kladných hrdinů. Camilla Belle je dostatečně sexy, abyste se báli o její osud, Steven Strait je sympaťák s notnou dávkou charismatu, máme tu i malého kluka Bakua (Nathanael Baring), který doprovází hlavního hrdinu a občas se postará o vtipnou vložku, mentora D´Leha ztvárnil Cliff Curtis, který byl také šťastnou volbou. Záporáci jsou na tom, ale mnohem hůře. Nejsou dostatečně slizcí, a ani nemají příliš času se projevit jako pořádní bastardi.

Trošku sporná je i hudba. Je natolik výrazná (snad za to vděčí své „etničnosti“), že vás v každém případě zaujme. Otázkou je, jestli v dobrém nebo ve špatném slova smyslu. Mně k filmu vysloveně sedla, ale určitě bude plno těch, kteří budou opačného názoru. To je ale otázka vkusu a ne objektivní kvality.

Je velká škoda, že Emmerich ubral na tempu a oproti jeho minulým filmům je 10 000 př. n. l. mnohem méně bombastické. A to je v každém případě krok vedle. Titul nemá tendence oslnit příběhově, soustředí se hlavně na obrazovou stránku, ale jeho potenciál vůbec není využitý. Kdyby celý film nabídl to, čeho se dočkáme v posledních minutách, pak by nebyl důvod peskovat, ale nestalo se. Ne, snad, že by bylo 10 000 př. n. l. nudné, ale mohlo být mnohem svižnější a zábavnější. Alespoň, že hlavní role byla obsazena dobře.

Producent J. J. Abrams (režie seriálu Lost, třetí Mission: Impossible, nebo právě natáčeného Star Treku) rozhodně ví, jak natěšit. Ještě před premiérou filmu nadhodil do éteru tolik otázek a lákadel, že by to jinému Hollywoodskému tvůrci vystačilo na celou filmografii, a od prvních ukázek s hlavou Sochy svobody denně přibývali po statisících diváci, kteří si v programu kin připsali ke Cloverfieldu stručné, ale výstižné „Must see“. Není divu, že se tak film stal jedním z nejočekávanějších filmů roku 2008. Jenže s velkými očekáváními jde ruku v ruce velká zodpovědnost a nejsem si zcela jistý, jestli Abrams udělal dobře, když svěřil režii do rukou Mattu Reevesovi, který má za sebou jen pár epizod v televizních seriálech, a na poli celovečerního filmu v podstatě debutuje (chápejte – pokusil se o to už dvakrát a ani jednou se mu to nepodařilo).
Monstrum vs. Blair Witch

Bude velmi těžké nějak přesvědčivě ohodnotit Monstrum a zároveň se vyhnout spoilerům, přesto se o to pokusím a začneme hezky od začátku. K Monstru je totiž potřeba přistupovat obezřetně a neskočit mu na všechny ty sladké špeky, které nabízí. Navzdory silným řečím je totiž film všechno možné, jen ne originální. Sledování děje prostřednictvím ruční kamery jsme měli možnost vidět již v roce 1999 v Záhadě Blair Witch, monster filmy se natáčí již od King Konga (i když skutečný boom zaznamenali až v Japonsku na přelomu 50. a 60. let s nástupem Godzilly), zoufalou snahu o přežití jsme již mohli vidět ve Spielbergově Válce světů, roztřesenou kameru uprostřed válečné vřavy v Cuaronových Potomcích lidí, o vykradeném záběru z Letu č. 93 Paula Greengrasse ani nemluvě. S neoriginalitou (pojem „vykrádání“ je možná až moc drsný) bych ale problém neměl, kdyby ji režisér Reeves dokázal nějak okořenit. Přijít s něčím novým.

V hlavní roli Kamila Magálová.

Novou komedii Marie Poledňákové lze odstřelit snadno. Už proto, že se do ní dobře strefuje: má bytelnou „širokorozchodnou“ tvář, je zalidněna mnoha postavami a figurkami – to aby se dostalo na všechny věkové i málem sociální vrstvy diváků (ať si užije „celá rodina“, mysleli si možná tvůrci). Do autorky se dá švihat i jejími vlastními zbraněmi: v její filmografii je totiž i titul S tebou mě baví svět, zvolený diváky za „nejlepší českou veselohru století“, či půvabné televizní kratochvíle Jak vytrhnout velrybě stoličku a dostat tatínka do polepšovny. S nimi je pohodlně možné srovnávat cokoli jen o poznání méně pohodového, vtipného i příjemného – jistěže v neprospěch nového díla. A na druhé straně, paní režisérka má na kontě třeba i nedávný zbytečný návrat k již provařenému tématu „jak“ (Jak se krotí krokodýli). Toto vše přičtěme k nevýhodným startovním podmínkám nové komedie.

Ale zkusme to vzít i z jiného konce. Třeba nahlédnutím do výčtu českých komedií poslední doby, které nahromadily pozoruhodnou dávku bezradnosti, křečovité snahy o srandu k popukání za každou cenu, lepkavého nevkusu, křeče, návratů po letech k osvědčeným (a komerčně úspěšným) titulům s jasným úmyslem co nejvíc vytěžit z dávných a většinou cizích zásluh. Podle mne film Líbáš jako Bůh v této společnosti obstojí docela slušně. Netváří se, že přináší bůhvíjak náročný zážitek, v jeho sekvencích a dialozích by se patrně nenašlo silné poselství či výzva. Je to prostě film středního proudu.

Plyne tak nějak „středně“ – i když samozřejmě v nepokrytě komediální nadsázce, takže nelze vše brát vážně – jako běžný život sám. Rozvedená paní profesorka francouzštiny Helena je na svůj věk pořád šarmantní, jen si to v rušném tempu poklusů mezi pracovištěm, domovem a péčí o vnuky nestíhá uvědomit. Až v dramatickém životním okamžiku – v sanitce, odvážející snachu do porodnice – narazí na muže, který stojí za to. Její vrstevník, lékař záchranné služby František, je ovšem ženatý, a tato skutečnost okořeněná navíc faktem, že Helena stále bydlí s rozvedeným manželem, je zdrojem komediálních situací, trapasů, na poslední chvíli zkrachovaných schůzek, osudových omylů. Je zaděláno na povedenou taškařici. Početná rodina život paní profesorky naplňuje i komplikuje, partnerka doktora Františka je příliš energická, než aby to tak nechala, Helenin manžel se chová s láskyplnou ironií, což jí nový vztah taky moc neusnadňuje, mladí řeší své vlastní nevěry, atd., atd.

Režisérka, která je zároveň i autorkou scénáře, roztáhla příběh do šíře i délky poněkud nadměrné – asi musela, aby se jí tam všichni protagonisté dobře vešli; jednotlivé motivy (i postavy) se tu přesto chvílemi vzájemně přetlačují, místy zas opakují. Zalíbí-li se vám na počátku jeden či dva povedené gagy, zaručeně se s nimi ještě v průběhu filmu setkáte – a to zpravidla v méně zdařilé podobě; autorka se už při psaní scénáře zřejmě zhlédla v současných komunikačních fenoménech, takže mobily stále zvoní, éterem lítají esemesky, i ty chybně zaslané nebo přečtené někým jiným, než komu byly určeny a hrdinové si pořád e-mailují; ani dvouhodinová délka není nic moc – svižnosti určitě nepřidá; Když je třeba zápletku rozpohybovat či aspoň ozvláštnit, zaskočí malí vnukové, o něž se musí Helena postarat vždycky v nevhodné chvíli, nečekaná návštěva či nemotorný manžel marně zápasící s vánočním stromkem. Poněkud sporný je i hned několikerý happyend (nešťastná ovdovělá sestra je na cestě k nadějnému partnerovi, mladí příliš snadno dojdou k usmíření, nad řešením problémů hlavních hrdinů se vyklene trochu barvotisková duha).

A přes to všechno divák patrně stráví v kině docela příjemný a pohodový čas. Autorka totiž vyhmátla vděčné téma, důležité napříč generačním spektrem. Nedramatizuje je ani nezesměšňuje, dokáže udržet glanc. Nelze jí upřít svižný nástup, který vydrží nejméně celou první polovinu, vesele vstřícný přístup k lidským kiksům – zvláště tehdy, když nic „neřeší“, dobře odpozorované situace, nejeden vtipný dialog. Poledňáková film také dobře obsadila; známé herecké tváře, od nichž se dají očekávat kvalitní výkony, spolehlivě přitáhnou diváky. A ti neodejdou zklamáni. Slušná trefa se režisérce podařila v případě Kamily Magálové v hlavní roli Heleny, na Slovensku vážené a populární herečky, u nás bohužel trochu pozapomenuté (kdeže jsou slovenské televizní pondělky s vynikajícími inscenacemi!). Potěší Oldřich Kaiser, Jiří Bartoška (kterému ironická rovina role zvlášť sluší), Eva Holubová, Martha Issová, Nela Boudová a další. Třešničky na dortu tu jsou dokonce dvě: okouzlující Jaroslava Adamová a Arnošt Lustig v roli jejího partnera,. Tomu stačí, že je přítomen, vlastně ani nemusí nic moc hrát…

Měla-li bych udělit tomuto filmu procenta, viděla bych to tak na šedesátku ze sta.

Znovu Vin Diesel a Paul Walker.

V roce 2001 snímek Rychle a zběsile zkombinoval několik herců charismatických (Vin Diesel, Michelle Rodriguezová), nebo alespoň atraktivních (Paul Walker, Jordana Brewsterová), nablýskané prostředí závodních automobilů a krimizápletku vypůjčenou z thrilleru Bod zlomu (1991). A byl z toho hit. Diesela film proslavil a přiřkl mu role pouličních drsňáků. Rychle a zběsile 2 (2003) si ale muselo vystačit pouze s Walkerem jako zvlčilým policistou Brianem O’Connerem. Další díl Rychle a zběsile: Tokijská jízda (2006) už s původními hrdiny neměl nic společného. S ohledem na vyhasínající hereckou kariéru Dieselovu i Walkerovu a hollywoodskou vášeň pro pokračování vznikl film čtvrtý – Rychlí a zběsilí.

Zloděj a pouliční závodník Dominic Toretto (Vin Diesel) v Los Angeles skončil. Jeho gang uprchl do Dominikánské republiky. Spolu se svou milenkou Letty (Michelle Rodriguezová) tady Toretto krade cisterny s benzínem. Při jedné ze svých krkolomných akcí však Dominic i Letty málem přijdou o život. Ona dál touží v po rychlých loupežích a zběsilých večírcích. On se na tuhle srandu cítí už moc starej, a tak utíká do Panamy. Až tam ho zastihne zpráva o Lettyině úmrtí, která zemřela při automobilové honičce v Los Angeles. Toretto vyhlašuje pomstu všem, kdo s její smrtí mají co do činění.

Brian O’Conner (Paul Walker) se vrátil k policii. Jeho nejnovějším úkolem je zatknout losangelského narkobarona Bragu. Identita nového krále podsvětí zůstává zahalena tajemstvím. Jediným výsledkem pátrání je smrt tří policejních informátorů. Netrvá dlouho a kroky někdejších (ne)přátel se zkříží. Bragův pohůnek Fenix (Laz Alonso) je totiž Lettyiným vrahem.

Po krajně nepovedené Tokijské jízdě dostal režisér Justin Lin od producentů ještě jednu šanci a k ní spoustu omšelých „součástek“. Vracejí se čtyři protagonisté jedničky, zejména Dieselův Toretto je znovu oním alfasamcem, jakého předvedl už tolikrát. Bezmála dvaačtyřicetiletý herec zkouší i romantiku stárnoucího grázla, jenž by se chtěl polepšit. V závěru pak nechá zavzpomínat na svého hrdinu z thrilleru Osamělý mstitel (2003). Zestárnutí víc prospělo někdejšímu hezounkovi Paulu Walkerovi, takže mu rebelujícího poldu lze spíše uvěřit; je nejpříjemnějším překvapením filmu. Michelle Rodriguezová se objeví v krátkém cameu, které její kariéře novou dynamiku určitě nedodá. Nejhůře ale dopadla Jordana Brewsterová. V roli Torettovy sestry Miy je odsouzena k mravoličnému blábolení, obvyklému pro hollywoodské filmy všech žánrů. Propojení s Tokijskou jízdou zajišťuje rolička pro teenagerskou hvězdu – Sung Kang zde znovu hraje japonského kriminálníčka Hana.

Charakter snímku často vyvářejí až záporné figury. V Rychlých a zběsilých je zastupují povídavý mafiánský podšéf Campos a mohutný černošský řidič-zabiják Fenix. Prvního zosobňuje John Ortiz, jenž si svou dosavadní nejslavnější chvilku odbyl v Americkém gangsterovi (2007). Druhého hraje Laz Alonso, jehož možná proslaví Cameronův Avatar (2009), avšak zde je zatím jen zlostným hromotlukem. Filmu ani jeden nepřinesl osobitější chvilku, jež by ho pozvedla nad schematickou úroveň televizních seriálů.

Režisér Lin se představil pompézním úvodem, při němž není ostudou zatajit dech. Nadupané úvodní minuty stavěly Lina poblíž mistra akční nadsázky Michaela Baye. První minuty však asi spolykaly valnou část rozpočtu a zbytek přináší fádní podívanou, jež může navnadit snad jen specifickou sortu diváků, která se zhlédla v tuningu, útlých dívčích bocích a rapové muzice. Pro ně mají Rychlí a zběsilí uchystánu jednu solidnější závodní honičku à la Deathrace 2000 (1975) – a víc nic. Valnou většinu filmu totiž hrdinové prosedí a profilosofují. Jsou už taky v letech, tak kam by pospíchali…